Prachovna je historická a romantická. Už v polovině výstupu procházíme pod hluboko převislou stěnou, o které V.Durych píše ve svých cestovních črtách z Českého ráje:´”Zdá se jakoby ta skála byla začarovaná, a jako by to byl nějaký ten panoš, který zaklet byl mocným černokněžníkem z pohádky: ”Dlouhý, Široký a Bystrozraký”, - právě v tom okamžiku, když padal přes práh. Kletba černokněžnikova, proměnivši vše jedním oka mihnutím ve skaliska, učinila, že i panoš nedopadl, ale zůstal v posici nakloněné.” Projdeme tedy pod ”spícím panošem” a dostaneme se k vytesaným schodům. Ne ledajakým - podle živé pověsti je dal zhotovit Jan Žižka při obléhání, aby si mohl protější hrad prohlédnout z výšky a promyslet dobývací strategii. Práce na vytesávání schodů se mu zdály pomalé, tak se na zdlouhavé kameníky rozhněval a osobně zhotovil poslední schod, aby jim ukázal, jak se to dělá. Když se velký vojevůdce dostal na vrchol skaliska, seznal, že hrad je díky své poloze na vysokém pískovcovém masívu stejně nedobytný jako Kost, zvolal ”Kost patří psu, a Hrubá Skála čertu!” a odtáhl se svými věrnými někam jinam.

↔ 50.544° N, 15.192° Enavigovat

Na vrcholu skály zůstala na tuto událost upomínka - reliéf hlavy trocnovského hrdiny, kalich a výklenek. Tedy pokud to je hlava trocnovského hrdiny... V průvodcích pro návštěvníky skalního města z 19. století jsou pasáže o Prachovně ve smyslu úchvatného rozhledu na zámek, najdeme v nich zmínky o kamenných schodech, i o Žižkově pověsti, ale ani slovo o reliéfu. To přivolává domněnku, jestli se v souvislosti s kalichem (nikoli s palcátem, jak by se na velitele vojsk slušelo) nejedná spíše o památku na Mistra Jana Husa, vytesanou vysoko nad krajem v roce 1915, kdy po celých Čechách vznikaly různé podoby pomníčků při příležitostí výročí 500 let od Husovy smrti. Vznik reliéfu by se snad dal odvodit z poněkud nečitelných letopočtů, umístěných jednak v kalichu, jednak v rámečku poblíž. Podobný pomníček s kalichem je na skále Hlavatici, rovněž vysoko nad krajem. Pro domněnku o Janu Husoví hovoří kostelně lomený rám, profil hlavy, vousy i vlasy (tak byl Jan Hus zpodobňován na mnoha obrazech, zatímco Jan Žižka býval malován ”ánfas”), ve výklenku jsou stopy po svíčkách, tudíž po jistém duchovním rozpoložení, které by se asi k vojevůdci nehodilo, velká vyrytá písmena JHm vedle výklenku, a především skutečnost, že hlavě chybí páska přes levé oko.

Proti domněnce vystupuje jen pokrývka hlavy, vypadající jako přilba válečníka. Ale ani to není jasný důkaz nakloněný Žižkovi, může to být solideo, kulatá čepička, kterou nosili a nosí kněží spolu s klerikou, a Jan Hus ji samotnou nebo pod biretem jistě nosil.

S konečnou platností se dá těžko určit, kterého českého velikána měl autor reliéfu na mysli. Pověst o schodech nahrává osobě Jana Žižky, ale pomyslné propojení dvou významných vyhlídkových věží tvořící mystickou klenbu husitství vysoko nad všemi katolickými světci, kterým byla za Valdštejnů svěřena ochrana okolní krajiny, dává zase hlas Janu Husovi. Těžko rozhodnout...

Zdroj: www.rodocapsa.cz - Vytesaný Jan Žižka s kalichem