První písemná zmínka o Jablonci pochází z roku 1356, v němž byla obnovena fara a postaven kostel sv. Anny. Během husitských válek byla obec ušetřena, avšak během vlády Jiřího z Poděbrad byl Jablonec jako součást maloskalského panství, přívržence Husitů, 30. srpna 1469 společně s obcemi Rýnovice, Maršovice a Jistebsko, vypálen. V zemských deskách z let 1538 a 1543 je Jablonec uváděn jako pustý. Pozvolné osidlování nastalo až ve druhé polovině 16. století, především v souvislosti s rozvojem sklářství. Od druhé poloviny 17. století nastává bouřlivý rozvoj právě sklářství a poté zejména bižuterního průmyslu ve století osmnáctém. V druhé polovině sedmnáctého století se v Jablonci začala rozvíjet technika drahokamové řezby. V tomto oboru vynikali mistři Štajnšnajderové. Díky této technice se do okolí Jablonce začali soustředit umělci a řemeslníci.